Bienvenidos a Prdelákov - (Vítejte v Alcoy), aneb postřehy odjinud
Jak jsem začal s lukostřelbou 
Tuesday, April 8, 2008, 04:19 PM
Posted by Administrator
Když jsme my erasmáci poslouchali o možnostech sportovního vyžití v El Prdelákově, uslyšel jsem "lukostřelba". Nastalo velké jásání a odhodlání se to zkusit, protože na FELu jsem tuhle možnost neměl a už několik let doma suším kladkový luk z USA, který neumím ovládat.

Po peripetiích s hledáním místa, kde se sport bude konat se mi nakonec podařilo se na kurzík dostat a poznat učitelku Luisu - moc příjemnou a milou dámu v letech a perfektní instruktorku mluvící samozřejmě pouze Valenciáno (něco jako španělština smíchaná s fráninou).

Protože nebylo zrovna horko, první hodiny probíhaly v místní hale, kde se střílí na 25 metrů. Střílí se vždy od 12ti do 13-30, takže hoďku a půl. Hned po příchodu jsem dostal svůj luk, šípy, chránič na ruku, ochranu na prsty, toulec, tříminutové školení a hurá na věc. Můj první luk byl cvičný nekladkový 28librák pro praváka, bez stabilizátoru. Šípy pro nás ňoumy jsou karbonové u mě vzhledem k výšce spíše delší, s klasickými hroty. Většinou nafasuje každý 3-4 šípy a vždy když všichni vystřelí, hromadně je jdeme vytáhnout.

Páni - neřekli byste, že to vůbec není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. U prvních šípů jsem byl vůbec rád, když jsem se trefil do Diany (tak zde říkají terči) a většina zásahů byla mimo. Střílet mimo znamená často zničení šípu, protože ten není konstruovaný na střelbu do tvrdého materiálů jako dřevo.


Lukostřelba neznamená jen natáhnout tětivu a následně ji pustit. Je důležitý postoj, pevnost postavy, správné držení, načasování, trpělivost.. Pěkné české čtení o lukostřelbě v pédéefku je zde. Po několika hodinách jsem se už naučil lukostřeleckou terminologii ve špánině a výuka se přesunula ven, kde se také mírně zvětšila vzdálenost. Střílet zpoza ořešáku za parného dne s výhledem do hor je paráda.



Čekal jsem, že o sport bude velký zájem, jakože v ČR by asi byl, ale tady jsem ve Španělsku a španělé mají nejradši sport v televizi, nebo alespoň většina z nich a tak maximálně se nás sešlo tak 5-6. (Abych jim nekřivdil, tak 9 z 10ti kluků umí hrát dobře fotbal, to se musí nechat.) Kromě studentů s námi často trénoval Manolo - paralympijský reprezentant s profi lukem, který je v první desítce ve světovém pořadí. Ten střílí duraláky na 70 metrů a je nezvyk vidět jeho terč, který má díry max 20 cm od středu a není pokropený náhodnými zásahy jako ten můj.

Jednou se mi dokonce podařilo trefit všechny do žluté - to bylo radosti na starém bělidle. Na konci kurzu už zvládám jakž takž techniku a šípy nelítají mimo. Že bych dával samé středy, o tom si můžu nechat zdát. Tento sport mě nadchnul a jsem pevně rozhodnut v něm pokračovat. (Doufám, že zlákám i Haničku :-))
22 komentáře ( 14054 views )   |   ( 3.6 / 737 )
Španělé milují film Once 
Sunday, March 30, 2008, 02:57 PM
Posted by Administrator
Na jaře roku 2008 dostala Markéta Irglová s jakýmsi Glenem oskara za film Once. Na to, jak mě ten film nezaujal je hodnocen kritiky velmi dobře, na CSFD dostává 80% a to je celkem hodně. Hudba se mi celkem líbila, ale naměkko jsem nebyl, jako většina ostatních, které film nadchnul.

Po příjezdu na Ibérii jsem byl docela překvapen, když jsem uviděl reklamu na tento film na každém rohu a dal bych ruku do ohně za to, že by to překvapilo i vás. Budek s reklamou jako je na fotografii najdete jen v El Prdelákově desítky. Po bližším zkoumání hned příjdete na to, že budka není reklama na film, ale na místní gambling. Snad denně si zde totiž průměrný španěl kupuje stírací los nebo tip na čísla v naději, že něco vyhraje. Neděje se tak jen v budkách, ale i u mnoha stojících prodavačů s losy přišpendlenými na svém oblečení. Kde není budka, je aspoň prodejce s losy (často jde o hendikepovaného člověka), nebo dokonce i s ručním online terminálem. Ano - špěnělé milují sázení a hazard. Sází každý a sází rád. Dlouho jsem si myslel, že budky "jednou" jsou synonymem české Sazky, ale po bližším zkoumání na itnernetu jsem byl vyveden z omylu. Celé to má ještě trochu jiný aspekt.

Cituji co je ONCE: "ONCE is a non-profit corporate organisation that focuses its activities on the improvement of the quality of life of people with blindness or severe visual impairment from all over Spain.." Neboli se domnívám, že španěláci spojili příjemné s užitečným. Nákupem losíku něco utrží i zmíněná organizace a hráčská duše je uklidněna nejen radostí z možné výhry, ale i z toho, že pomohla někomu potřebnému. Jedná se trochu o obdobu prodeje časopisu Nový prostor v České republice. Zajímavý nápad, že!
13 komentáře ( 1696 views )   |   ( 3 / 4061 )
Zima v Alcoy 
Saturday, March 15, 2008, 11:54 PM
Posted by Administrator
Do El Prdelákova jsme přijeli 10. února a zaskočila nás věc poněkud nečekaná - místní teploty, i když ne ty venkovní. První setkání s Ibérií bylo velmi příjemné - V Barcelóně jsme vystoupili do příjemných 15 stupňů Celsia a vše vypadalo idylicky, pěkně po Španělsku (v Praze bylo tou dobou asi +5 C). I po příjezdu do Alcoy bylo venku přes den podobně.

Problém nastal až v momentě, když jsme večer v našem novém bytečku nastartovali internet a asi hodinku seděli a surfovali. Už trochu zvláštní je to, když se vám při projíždění oblíbených stránek kouří od pusy, což znamená že je v mísstnosti maximálně kolem 15 stupňů. Po chvíli Vám začnou nepříjemně křehnout prsty a pohyb po touchpadu se stává dosti obtížným. Váš pohled těká z LCD notebooku na elektrický přímotop. Tušíte, že když přímotop zapnete, nedoplatíte se - jednak jsou místní ceny elektřiny asi vyšší než u nás a pak izolace a těsnost oken jsou pojmy, které se v souvislosti v naším bytem nikdy nepadly. Navlékáte šálu, čepici, pokud nějakou máte a pohled na vás asi vypadá trochu komicky.

Od jiných erasmáků jsme se po měsíci dozvěděli, že naše obavy z drahého topení nebyly zbytečné. Celý měsíc si všude v bytě přitápěly elektrikou => výsledná cena 250 euro za měsíční topení. Když to porovnám s Prahou, kde topení a vaření plynem výjde celoročně v bytě 3+1 asi na tisícovkou měsíčně, je to pálka.

A jak to teda řešíme? No, samozřejmě až na vyjímečné situace (třeba když spolubydlícího Ondru začlo bolet v krku) téměř netopíme a já v noci, kdy teplota klesá i pod 10 celsiů, oceňuju spacáček :-) Už mi ani nevadí v něm spát, přestože jsem příznivcem prodloužené peřiny. Do školy, která je klimatizovaná, nás tím pádem ani nikdo nenutí chodit, jdeme tam rádi i sami - za teplem. Podle všeho by pára od pusy měla jít max. do konce února, pak zde bude příjemně, pak snesitelně a pak taková horka, kdy už ani nejde spát. Alcoy je v tomto prý trochu vyjímečný. Prý protože je obklopený horami, které sálají i po setmění. Uvidím - už se na to těším :-)

13 komentáře ( 1605 views )   |   ( 3 / 302 )

<Back | 1 | 2 | Next> Last>>